|
Kůrovcová kalamita postihuje těžce lesy i v našem regionu. Za jednu z příčin tragedie je obecně považován dlouhodobý nešvar lesního hospodářství, kterým je pěstování vysokého podílu smrku. V původní skladbě lesů měl pahorkatinný stupeň dřevinnou skladbu převážně habr, dub zimní a buk, ve vrchovinném stupni to byly lesy bukové bez příměsí jehličnanů, s výjimkou jedle. Už v dobách mocnářství začali lesníci po vykácení listnáčů preferovat rychle rostoucí smrky. A tak smrku zastoupeného tehdy v podhorských a horských lesích asi deseti procenty, vzrost jeho podíl (např. na Českomoravské vrchovině) až na 70%. Současné lesy jsou (nebo spíše byly) druhově chudé až monokulturní, málo odolné povětrnostním podmínkám a pro kůrovce představují ideální prostředí.
 Pohled na uschlé smrky, rozsáhlé holiny a cesty lemované do metrů vyskládaným dřevem je smutný.
 | Kůrovci odolaly douglasky tisolisté, původně severoamerické jehličnaté dřeviny, rozptýleně rostoucí kolem Vev. Bítýšky, Lažánek, Maršova či Deblína. Literatura uvádí, že v našich lesích je v porostních plochách zastoupena pouze 0,2 procenty, ale také, že jde o velmi perspektivní jehličnatou dřevinou pro lesní hospodářství v souvislosti s faktem zvyšování klimatických extrémů. Navíc prospívá v nejrůznějších stanovištních podmínkách a téměř všude vytváří produkční a stabilní lesní porosty. Douglaska tisolistá je plnohodnotnou, efektivní náhradou smrku, která navíc využívá podstatně efektivněji zdroje vody a netrpí suchem na stanovištích, kde má smrk problémy. Je ideální k rozšíření druhové skladby lesních porostů zejména v nižších a středních polohách na živinami bohatších stanovištích. Je pravda, že se na douglasce místy objevuje lýkožrout lesklý, smrkový, jedlový a vrcholkový, nicméně k jejich množení dochází výhradně při opožděném odstranění polomového dříví v jejím okolí. Vysazováním douglasky lze docílit zvýšení stability lesních porostů a zabezpečit nedostatek kvalitního jehličnatého dřeva, které je žádanou surovinou. |
Radoslav Patočka
|
